Foto Book

...které potkávám.    Bylo to v úterý dopoledne minulý týden, když jsem se vracel  domů a okno vyfotil. Inspirací mi byl uživatel   jokr7   se svým zajímavým tématem, ke kterému jsem také přispěl.    Téměř každý den, už hezkou řádku let potkávám tenhle každodenní obraz. Mezipatro mezi přízemím a naším dvoupokojovým bytem, které míjím i několikrát denně. Za tu dobu znám dokonale modní vkus spolubydlících, včetně velikosti jejich spodního prádla. 

Můj dnešní příspěvek jsou fota velmi nesourodá, jediným sjednocujícím prvkem je skutečnost, že byla pořízena (první foto nepočítaje) v relativně krátkém čase pár desítek minut - tato část Paříže je pro majitele fotoaparátu tak neuvěřitelně podmanivá - pro milovníky jednoduchých kompozic architektury a lidiček je to prostě fotoráj. Fotografie jsou, uznávám, bez ambicí, a paběrkem po úžasném oku a velmi hbitém zpracování a publikování fotografií Evičkou Skalákovou :-) a tak zůstávají vzpomínkou na místo, kde kam se podíváte, všude "to" vidíte :-) . o moderní komunikaci... na ocet... bankéř ... na nikoho jiného nezbyde... (bankéř oběhnutý o 90 stupňů) kudy kam ... ... a jeden "cukrouš" na konec - zpočátku vypadal že se žene po nás.... (nevyhlásí někdo soutěž o největší cvak na FB?) :-))

V neděli jsem se toulala po Vyšehradě. Po mnoha letech tu na krátkou chvíli otevřeli hrobku našich velikánů na Slavíně. Jedno místo prý by bylo ještě volné.. Kromě toho, že tu začal advent, se tu děly různé poťouchlosti, neřkuli až zázraky. Třeba rozdvojení osobnosti hned tak leckde nevyfotíte.. a do toho burácely zvony ve věžích..

týden 45/2011 Další úterý, kdy můžete vidět můj subjektivní výběr dvanácti fotografií z vybraných veřejných galerií. Tedy výběr z oné pomyslné tisícovky celkem vložených, za sedm listopadových dnů minulého týdne. Oproti předcházejícím výběrům se nám tento přece jenom zalidnil, a je tedy pestřejší a širší co do ustálených kategorií, tak jak se na veřejných galeriích používají. V porovnání k předchozímu výběru je i podstatně barevnější, což samozřejmě nemusí znamenat vždy pozitivní změnu. Tedy pouhé konstatování s dovětkem, že černobílé fotografie mám moc rád. Ještě než projdete tento tucet, tak poznamenám, že uvedená čísla jsou pouze pořadím snímků ve výběru, pro následnou snadnější komunikaci a také to, že většina zde představených fotografií se v těch galerijních TOPech vůbec neobjevila, nebo se krčila někde ve spodních patrech. 1 Kreativní sportovní fotografie. Aneb něco navíc ze světa branek, bodů a vteřin. Dokumentárních fotografií ze sportovních ...

Na kraji .

Pictures at an Exhibition Exhibition     Interaction  t he variation Mussorgsky, Pictures at an exhibitions je jeden s mych oblibenych. Obrazky a jejich pojmenovani nejsou zrovana identical s nazvy jeho promenade ale reprezentuji moje     pochopeni a citeni. Samozrejmne ,je to   jen maly utrzek tohoto dila.

U nás za městem vyrostlo kdysi v dávné minu losti garážové město. Převeliké. Jistě záslužný počin se ale během let naprosto minul účinkem. Líní motoristé stejně nechávali a nechávají své miláčky co nejblíže svých bytů, víc a víc opuštěné místo se stávalo stále častěj i cílem zlodějů, později bezdomovců, odkladačů všeho nepotřebného a sběračů všeho ještě na burzách upotřebitelného. Celý obrovský komplex tak velmi smutně dochátral do naprostého zmaru, z něhož ještě možná d oba na nějakou byť dílčí záchranu dávno minula. Je paradoxem, že se to odehrálo v „Jabloňové “ ulici. Přestože se o be zpečí se nedá příliš hovořit, chodím do těchto míst dost často. Skýtá totiž nepřeberné množství abstraktních motivů a několik fotografií pochází právě odt ud. Malým průvodcem po těchto místech budiž několik následujících fotografií. Mohlo jich vzniknout mnohem, n eboť co bývalá garáž, to určitý osud a těch osudů je tu asi pět set! Ale to nebylo účelem. Finální úpravou jsem chtěl zmírnit ...

Vysočinu mám rád. Naší rodině tam spadají kořeny, a tak tam pobývám a zajíždím už více jak půlstoletí. Dlouho do okolí Žďáru nad Sázavou a posledních deset let pracovně až do Nedvědice, a téměř stejně tak dlouho směřují moje cesty týden, co týden na Chotěbořsko a tedy Železné Hory mně nejsou neznámým územím. Jejich cesty a cestičky, převážně třetí kvality mě stále fascinují svojí početnou sbíhavostí a rozbíhavostí, aby vždy končily buď na Seči, nebo v Chotěboři.   Užívám si to cestování o to více, že nemusím vyhlížet směrovky kudy kam. To bludiště cest už znám a nechávám se spíš unášet krajinou, kterou mění počasí i celá roční období. Nechávám si čas na občasné zastávky. Zastávky na kraji lesů, ale také na zastávky, kde se čeká na autobusy, které spojují vesničky, samoty i města. Ty zastávky mnohdy slouží jako malá kulturní centra. Vylepené plakáty, inzeráty, stopy po strhaných reklamách, různě přelepených aktuálním kusem papíru, se zaručeně nejlepšími nabídkami na cokoli. V...

Tato má mini-série pocitů vznikla při poslouchání jedné mé oblíbené skladby, která je stejně tajemná, jako tyhle mé fotografie. Nejedná se o nějakou manipulaci v pc, jen u jednoho snímku jsem si dovolil menší retuš. Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno.  To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.  Albert Einstein

Red Room Red Room Chairs Red Lights       energie svetla, mathematicke formule , nespoutana sila,

Podruhé a naposled z mé soukromé drátoskleněné galerie, z níž vždy slézám spinavý a zaprášený, nicméně spokojený, že mě zase nikdo nenačapal.

světový unikát. Málokomu se poštěstí být při stavbě kosmické rakety a vydat se s nimi do neprobádaných končin Vesmíru, jen nevím, zda přistání bylo na Marsu nebo na Venuši :p stavba nosného modulu (možná terminus technicus nebude ten pravý, ale nerozumím této problematice ;) ) kluci se dívají kam vlastně poletí někteří netrpělivě vlezli do rakety (už vím co znamená být zmrzlý jako lejno polárního badatele :d) Houstne, máme problém, po přistání nevědí kde vlastně jsou ještě retrospektivní obrázek sestavení rakety volné chvíle vyplňují prostocviky na Marsu asi opravdu není život muži hrozně přehánějí ještě zdolat poslední pohoří a mohou se vrátit domů Tímto děkuji nedobrovolným aktérům za jejich trpělivost. Čestně prohlašuji, že jsem střízlivá a umím být i pět minut vážná, ale po včerejším zklamání, kdy jsem nevyhrála v soutěži FRAME se musím trochu uvolnit. ;)

...ZITTAU, LISTOPAD 2011...

týden 44/2011 Ani toto úterý není jiné a vychází výběr dvanácti, mnou subjektivně vybraných fotografií, které byly vloženy mezi tím pomyslným tisícem, během minulého týdne, do vybraných veřejných galerií. Myslím, že zrovna tento výběr je docela reprezentativní, z toho úhlu převahy v jednotlivých tématech a kategoriích, tak jak fungují a jaké množství fotografií nesou. Až na výjimky jsou reprezentativní i do způsobu zpracování a uchopení tématu. Dá se ale také říci, že výběr je to už téměř vylidněný, zbavený lidského konání, dějů z ulic či setkání davů. Tentokrát jsem si ale vzpomněl i na dobu, kdy jsem dělal vývěry BW fotografií na PE. Nechybělo mnoho a tentokrát by to byl výběr, i když naprosto neúmyslně černobílý. Nakonec se v něm občas nějaká ta barva přece jenom mihne. Tedy tucet, dle mého soudu netuctových fotografií, a jedno avízo na téma, které právě jaksi samovolně a bez ambicí, běží na jedné z těchto veřejných galerií. 1 Cyklus krajinářských fot...