Téma-okno které potkávám

Vysočinu mám rád. Naší rodině tam spadají kořeny, a tak tam pobývám a zajíždím už více jak půlstoletí. Dlouho do okolí Žďáru nad Sázavou a posledních deset let pracovně až do Nedvědice, a téměř stejně tak dlouho směřují moje cesty týden, co týden na Chotěbořsko a tedy Železné Hory mně nejsou neznámým územím. Jejich cesty a cestičky, převážně třetí kvality mě stále fascinují svojí početnou sbíhavostí a rozbíhavostí, aby vždy končily buď na Seči, nebo v Chotěboři.  

Užívám si to cestování o to více, že nemusím vyhlížet směrovky kudy kam. To bludiště cest už znám a nechávám se spíš unášet krajinou, kterou mění počasí i celá roční období.

Nechávám si čas na občasné zastávky. Zastávky na kraji lesů, ale také na zastávky, kde se čeká na autobusy, které spojují vesničky, samoty i města. Ty zastávky mnohdy slouží jako malá kulturní centra. Vylepené plakáty, inzeráty, stopy po strhaných reklamách, různě přelepených aktuálním kusem papíru, se zaručeně nejlepšími nabídkami na cokoli. Vzniká tak zvláštní druh umění, které vzniká za zcela jiných, než uměleckých úmyslů. Mnohdy texty dostávají zvláštní význam, mnohdy zírám na barevné kombinace, a tak se tvořící obrazy. Nějaké si je tu střádám a třeba jednou spatří světla jako větší celek.

Dá se říci, že mám svoje oblíbené čekárny, kde pak nedaleko odstavím auto, vytáhnu foťák a k údivu místních, čekajících právě na autobus, či pracujících na své zahrádce ve výhledu, fotím. Naposledy tomu bylo zrovna včera.

Na téhle fotografii jsou zachycena dvě okna v jedné expozici, jedné mnou často navštěvované čekárny, a zapadá to aktuálního tématu "Téma-okno, které potkávám" na DA. Další fotografie z tohoto spontánně vzniklého projektu vkládání do navrženého tématu najdete ZDE.