ejhle člověk

U nás za městem vyrostlo kdysi v dávné minulosti garážové město. Převeliké. Jistě záslužný počin se ale během let naprosto minul účinkem. Líní motoristé stejně nechávali a nechávají své miláčky co nejblíže svých bytů, víc a víc opuštěné místo se stávalo stále častěji cílem zlodějů, později bezdomovců, odkladačů všeho nepotřebného a sběračů všeho ještě na burzách upotřebitelného. Celý obrovský komplex tak velmi smutně dochátral do naprostého zmaru, z něhož ještě možná doba na nějakou byť dílčí záchranu dávno minula. Je paradoxem, že se to odehrálo v „Jabloňové“ ulici.

Přestože se o bezpečí se nedá příliš hovořit, chodím do těchto míst dost často. Skýtá totiž nepřeberné množství abstraktních motivů a několik fotografií pochází právě odtud. Malým průvodcem po těchto místech budiž několik následujících fotografií. Mohlo jich vzniknout mnohem, neboť co bývalá garáž, to určitý osud a těch osudů je tu asi pět set! Ale to nebylo účelem.

Finální úpravou jsem chtěl zmírnit bezútěšnost lidské stopy v městské krajině, smutek a beznaděj, ale naopak vdechnout tomu místu i jisté mystérium.