Foto Book

týden 42/2011 FOTO-BOOK aneb s kůží na trh, máme vepsáno v záhlaví našeho blogu a já si tentokrát připadám, že nesu tu svoji vlastní, k potrhání čtenářům tohoto výběru fotografií z Českých veřejných galerií, s pořadovým číslem 71. Vlastně jsem se s ním do poslední chvíle smiřoval i já, coby pachatel. Už v semifinálovém souboru to začalo vypadat trošku jinak, než bývá povětšinou. Finále můj pocit jen potvrdilo. Nicméně, vybíral jsem jako vždy a zajímaly mě fotografie samotné, oloupané o to, co k nim bylo následně přidáno, pochváleno, odsouzeno či ignorováno. Diskuze pod minulým výběrem o subjektivitě tu byla potvrzena. Je pravděpodobné, že se tenhle výběr někomu nemusí líbit vůbec a hravě by si sestavil lepší. Snad se najde i pár čtenářů, kteří si tu v převaze najdou to svoje, kde se naše pohledy setkaly a souhlasně přimhouřily oči. Tedy jako vždy, dvanáct fotografií z vybraných Českých veřejných galerií, bez udání pořadí tak, jak jsem...

hodně "Na kraji"

Na různých místech města říká se "V zahradách", "V sadu",  i ulice po stromech jsou sem tam pojmenovaný. Snad to má svůj základ v minulosti. Za městem, v minulém století, v dobách sudetských, stávalo několik velkých statků. Byly opuštěny, neosídleny a dnes už se jen neznalý chodec může divit proč z křoví vystupují kamenné zídky. A kde se uprostřed luk vzal sad.  Někdo se sadu ujal, staral se o něj, prořezával stromy, staré kácel a nové sázel...  A další generace stará se dodnes. Uprostřed polí, mimo civilizaci.  ***

Ivana Vostrakova   2001 - 2007 studium Fakulty architektury na ČVUT v Praze únor 2005 skupinová výstava FA červen 2005 skupinová výstava FA květen 2006 samostatná výstava (Galerie Domino) 2007    Topfotografka roku 2007 (soutěž Fotograf roku) leden 2008 cena za nejlepší kolekci fotografií (Photoart) červen 2008 EISA Maestro Photo Contest - 3.místo (národní kolo) leden - březen 2009 samostatná výstava (Art Caffe Gallery) srpen 2009 B&W Merit Award Winner (B&W Magazine) duben - říjen 2009 samostatná výstava (Fluidum) únor 2010 filmový festival Klapka - 1. místo (fotografická soutěž) březen - duben 2010 samostatná výstava (Novoměstská radnice v Praze) listopad - prosinec 2010 samostatná výstava (Národní muzeum fotografie) 2010 Fotograf roku 2010 - 1. místo 2010 Topfotografka roku 2010 (soutěž Fotograf roku) srpen 2011 hlavní cena v soutěžním výstavním projektu Galerie Nahoře srpen - září 2011 skupinová výst...

Výlov na rybníku Holná. Velmi časté a velmi fotogenické téma. Včera jsem ani já neodolala. Je poměrně těžké přijít s novým, neotřelým pohledem. Ten můj je méně dokumentární a snaží jít spíše po podstatě této starodávné činnosti. A tak se mi vkrádají otázky, co láká ty muže brodit se bahnem, houfovat se a společně vítězit nad těmi mrštnými tvory, které jejich osud prostě nemine...

Monika tu ve svém článku nastolila zajímavé téma k našim úvahám, když se tak posadíme sami se sebou a pak podělíme okolí. Popravdě řečeno, dost jsem v tom sám sebe vykoupal a nakonec odpověděl na položenou otázku pod článkem, jaksi mimoběžně, tak řečeno uhýbavě. Dokonce jsem se prý při tom vykroutil :-) Slova, která bych použil v přímé odpovědi, by dávala jen důvod k pochybnostem, různým interpretacím a ještě by si někdo pomyslel, že nakonec je všechno docela jinak a já jen mlžím za použití mnoha zbytečných slov. Tedy jak se v dobrých knihách píše, znázorněme si to, neb není nad jasnou, konkrétní a jednoznačnou odpověď. A vizualizace bývá vždy minimálně tolik jako tisíce slov, které se mnohdy nedají ani dočíst do konce, v čase, který je nám v danou chvíli vyměřen. Nic horšího, než (jinak tichý) upovídaný JJ, možná ani neexistuje.

...ve větru...

Podlední dobou se mi zdá stále více, že naše životy se odehrávají na šikmých plochách. Málokdy je dopřánu klidnějšího pohybu po rovině bez únavného balancování. Spíše se odehrávají na obou koncích, kdy je pak důležité se od toho spodnho co nejdřívě odlepit a na tom horním co nejdéle udržet. Obojí je nesnadné.

Reims, Paris... Přivítám jakékoliv komentáře.

Zhruba před měsícem jsme se tu opět stěhovali. Nedávno jsem se tak toulala po kraji, tady v tom novém prostředí, a při pohledu na včelí úly si vzpomněla na větičku, na kterou jsem před nějakou dobou narazila v jednom profilu. Stálo tam -   „kam také patřím“ a odkaz na stránky, které byly pro tu osobu evidentně něco více, než některé jiné. Přiznávám, že mě to tenkrát trochu i dojalo. Nechci tu ale rozebírat ani své dojetí ani příliš teoretizovat o jedné ze základních lidských potřeb.   Spíš by mě zajímaly vaše názory, co vás napadá při těch slovech. Co pro vás znamená někam patřit… je to dům, rodina, vztahy,… pocit jistoty, bezpečí, nebo také i odpovědnosti (nechci moc napovídat)? Máte dojem, že vnímání toho „kam patříme“ se obecně v lidském chápání nějak proměnilo, že podobně jako v mnoha jiných oblastech jsme povrchnější než minulé generace? Tedy, kdo má chuť ….. stačí heslovitě pár slov, nebo se klidně rozepište J .

Chodím kolem nich každý den a když mám v ruce plastovou láhev, nebo krabici od mlíka, vhodím je do otvoru s pocitem uspokojení, že dělám dobrou věc i pro generace příští

Na malém městě stala se událost, v kterou nikdo (tak dobře - ze skupiny přátel s nimiž se potkávám) nechtěl uvěřit. Po všelikém tom tom kultůrním marastu, který je ctěnému divákovi nabízen snad v zájmu zisků (a asi i většinového Nováckého vkusu), po všelikých Vašcích, Pepíčcích, Luckách a Evách, zavítal k nám opravdový bigbít. Což neznamená, že se v Zábřeze nic neděje, jen náročnější fanoušek dobrého bigbítu si přijde na své tak maximálně čtyřikrát do roka, jinak je odkázán na návštěvy Olomouce a Šumperka.       Takže jsem tam samozřejmě nemohl spolu s přáteli chybět, tož vypravili jsme se do tenisové haly, kde pod rouškou jazzového festivalu (vzpomínáte na bigbít schovanej do Jazzových dnů, aby to nebylo moc nápadný?) zahraje nám kapela z Prahééé, legendární Blue Effect, před halou jest postavený občerstvovací kiosek a pergolka k letnímu posezení nejen po tenisovém tréninku, teď v prvních chladných dnech (bylo to počátkem října) je potřeba pivo prostřídat...

Dlouho jsem váhal jak začít - co vložit,jak se prezentovat,jak poděkovat za tuto možnost.Asi takto - měl bych mít pěkný oblek a jak maminka vždy říkala nehádej se a buď slušný - nedělej ostudu - jenomže...jak prezentovat někoho,koho někdy ani nepoznávám. Původně jsem chtěl počkat - dát něco co bude k světu,jenomže to by mi taky mohla vypršet záruční doba .)Třeba se budou sekat hlavy a z ostudy budu mít kabát ale nemohu ze sebe dělat hvězdu - tou nejsem a proto vkládám kousek něčeho,něčeho jak to cítím já a nebojte bude hůř .) P.S.Všem moc děkuji za šanci být na takovém místě s takovými lidmi.

týden 41/2011 Sedmdesátý výběr fotografií, které mě nejvíce zaujaly na vybraných českých veřejných galeriích, obsahuje jako vždy tucet snímků. Skladba výběru je i tentokrát, co do používaných kategorií velice široká, aniž jsem o to usiloval. Jednou se třeba stane i to, že zde budou převažovat momentky a živé fotografie z dění kolem nás. Zatím to tak ale zdá se vůbec nevypadá a v poslední době se na tomto poli jedná spíše o ústup, nebo převažující balast. Ve výběru najdete i akt, velice kreativní diptych, který je součástí soutěže, prezentované se třetím balíčkem, na DA. Tedy nyní tucet, dle mého soudu nejlepších fotografií z těch, které jste vložili na vybrané veřejné galerie, a já v nich našel něco více, než v té zbývající téměř tisícovce do nich vložených. 1 První fotografie nás zavede do světa nadsázky a poťouchlého druhého plánu. Ukazuje dost dobře, co to znamená vidět kompozici v souvislostech a abstrahovat jinak nenápadný obraz, jímž tato foto...

Na kraji

...aneb... ...když zavoní čaj...

Na mých toulkách kolem Valtic jsem včera plánovaně zabloudila na výlov Hlohoveckého rybníka. Protože ve včerejší slunečný den byly na hrázi davy přihlížejících, nebylo příliš možností fotit i ptáky, kteří se na Hlohovecký i sousední Prostřední slétli ve ve velkém množstí.... Asi takto: A tak jsem zavítala na hráz i dnes. Výlov pomalu končil, počasí už mnohem více souhlasilo s kalendářem a diváků úměrně tomu ubylo. Ubylo také světla a tak vyvstala otázka: "Jak zachytit tu nádheru a pulsující život?" Přišel čas hraní a zkoušení.... Pár pokusů přikládám. malý dokument výlovu mýma očima je zde : A vzkaz pro Moniku: znovu jsem si uvědomila, že tohle je to, co chci fotit... Příroda a lidi kolem ní...rybáře, myslivce, ornitology, ... svět, který možná není až tak obvykle k vidění... Mám ty lidi a to prostředí ráda... snad se naučím ten svět ukazovat takový, jaký je... Díky za povzbuzování...

Celý podzim si opakovaně říkám. „ Josefe, nefoť ty laciné podzimní obrázky. Nejsi přece žádný profesionál, abys musel hledat, za každou cenu, co se nejvíc líbí a čím se dá zaplnit vytoužený kalendář či kniha pod stromečky svátků blahobytu, nebo vrchní strana gratulace k osmdesátinám. “ A pak se to stane, všechna předsevzetí jsou pryč a ještě kvůli tomu pošlapu záhonek a přeskočím plot, nechám se vyhnat zahradníkem a utíkám před psem, který tam je právě kvůli tomu. Ještě pak doma zatáhnu za záchrannou brzdu a alespoň jednu převádím do BW, aby ty podzimní barvy tolik nepastvily oči diváka a zbylo alespoň trošku decentnosti. Tedy dvě fotky ze včerejška, kdy jsem nevyslyšel svá předsevzetí. První je mobilním telefonem, druhá ne. Ještě, že už je ten podzim u konce, zapomenout se, je totiž někdy docela snadné a ubránit se znemožnění tak nemožné.

..už dám zase chvilku pokoj ;-)