Když padají zábrany a za své berou zásady...

Celý podzim si opakovaně říkám. „Josefe, nefoť ty laciné podzimní obrázky. Nejsi přece žádný profesionál, abys musel hledat, za každou cenu, co se nejvíc líbí a čím se dá zaplnit vytoužený kalendář či kniha pod stromečky svátků blahobytu, nebo vrchní strana gratulace k osmdesátinám.“

A pak se to stane, všechna předsevzetí jsou pryč a ještě kvůli tomu pošlapu záhonek a přeskočím plot, nechám se vyhnat zahradníkem a utíkám před psem, který tam je právě kvůli tomu.

Ještě pak doma zatáhnu za záchrannou brzdu a alespoň jednu převádím do BW, aby ty podzimní barvy tolik nepastvily oči diváka a zbylo alespoň trošku decentnosti.

Tedy dvě fotky ze včerejška, kdy jsem nevyslyšel svá předsevzetí. První je mobilním telefonem, druhá ne. Ještě, že už je ten podzim u konce, zapomenout se, je totiž někdy docela snadné a ubránit se znemožnění tak nemožné.