Místo dlouhých slov....

Monika tu ve svém článku nastolila zajímavé téma k našim úvahám, když se tak posadíme sami se sebou a pak podělíme okolí. Popravdě řečeno, dost jsem v tom sám sebe vykoupal a nakonec odpověděl na položenou otázku pod článkem, jaksi mimoběžně, tak řečeno uhýbavě. Dokonce jsem se prý při tom vykroutil :-)

Slova, která bych použil v přímé odpovědi, by dávala jen důvod k pochybnostem, různým interpretacím a ještě by si někdo pomyslel, že nakonec je všechno docela jinak a já jen mlžím za použití mnoha zbytečných slov.

Tedy jak se v dobrých knihách píše, znázorněme si to, neb není nad jasnou, konkrétní a jednoznačnou odpověď. A vizualizace bývá vždy minimálně tolik jako tisíce slov, které se mnohdy nedají ani dočíst do konce, v čase, který je nám v danou chvíli vyměřen. Nic horšího, než (jinak tichý) upovídaný JJ, možná ani neexistuje.