Přijel k nám bigbít

Na malém městě stala se událost, v kterou nikdo (tak dobře - ze skupiny přátel s nimiž se potkávám) nechtěl uvěřit. Po všelikém tom tom kultůrním marastu, který je ctěnému divákovi nabízen snad v zájmu zisků (a asi i většinového Nováckého vkusu), po všelikých Vašcích, Pepíčcích, Luckách a Evách, zavítal k nám opravdový bigbít. Což neznamená, že se v Zábřeze nic neděje, jen náročnější fanoušek dobrého bigbítu si přijde na své tak maximálně čtyřikrát do roka, jinak je odkázán na návštěvy Olomouce a Šumperka.

     

Takže jsem tam samozřejmě nemohl spolu s přáteli chybět, tož vypravili jsme se do tenisové haly, kde pod rouškou jazzového festivalu (vzpomínáte na bigbít schovanej do Jazzových dnů, aby to nebylo moc nápadný?) zahraje nám kapela z Prahééé, legendární Blue Effect, před halou jest postavený občerstvovací kiosek a pergolka k letnímu posezení nejen po tenisovém tréninku, teď v prvních chladných dnech (bylo to počátkem října) je potřeba pivo prostřídat s něčím ostřejším pro zahřátí, za dřevěnou zdí tenisového hrádku slyšíme místní jazzový bigband, což je taková ta estrádní klasika alá orchestr z televarieté, nicméně všechna čest, řemeslně velmi dobrá, chvilkama si i podupneme do rytmu, a protože to je velký bigband, tak mají hráči mnoho známých, je vyprodáno, ještě že jsme navštívili před pár dny předprodej, a tak, když cítíme, že jejich vystoupení směřuje k vrcholu a poslednímu přídavku vleze se ta naše partička dovnitř, pivo v ruce a zíráme, jak jsou všude nastavěné spořádaně židle a spořádané publikum, no nic, zůstáváme zatím za zvukařovými zády, Radim Hladík už má pozapojovaný aparát i ostatní z kapely naladili, konferenciér (starý učitel na důchodku) nám stylově prozradí, jakou hudební školu ten který z  členů kapely vystudoval - inu sranda asi musí být, a již se ozývají první tóny kytar, v zadní linii se začíná tancovat, kdesi se objevila i o generaci mladší partička (to je dobře), a když oceníme povedené sólo spontálním výkřikem (bigbandové publikum po nás pohoršně pokukuje a syčí), Honza Křížek (zpěvák a kytarista) to kvituje a gestem dává zadním řadám najevo, že nás rád uvidí pod pódiem, přesuneme se tam tedy a tu hodinku poctivého bigbítu si opravdu užíváme...

  

Poprvé jsem vzal na hudební akci SAMa, nechal jsem ho koukat se přes pevnou třicítku a pár snímků Radima Hladíka jsem si s ním pořídil a mám chuť se o ně s vámi podělit. 

*