V ZAHRADĚ

Je jedenáct hodin dopoledne, já stojím u okna v kuchyni a tiše pozoruji dění v zahradě před panelovým domem. Nostalgicky naladěn vzpomínám, jak jsme jako malí kluci zdolali každý vrchol stromu, který nám zde vyrostl. Ani nevím, co nás k tomu tehdy vedlo, snad touha po adrenalinu, možná jsme jen tak zabíjeli nudu, ale nejpravděpodobněji se chtěli předvést a něco si dokázat. Bylo docela štěstí, že se nám nikdy nic nestalo, však také představa, že by se dnes na nejvyšším vrcholu některého stromu houpal můj syn, mě děsí. Naštěstí se za těch pár let dost věcí změnilo. Koruny stromů prořídly, větve už nemají tu pevnost a na počítačích se riziko pádu minimalizuje. Nebýt vyhlášeného tématu, které se rozběhlo na digiaréně, tak bych zcela jistě ani nevytáhl fotoaparát z brašny a nevyfotil tento snímek, vlastně snímky dva. První realističtější, ten druhý zamlžený, abstraktně laděný. Při vzniku druhého snímku jsem se inspiroval fotografiemi mých nejmenovaných kolegů zde na fotobooku. Jsou to snímky s trochou zdravého sentimentu, melancholie, zimní nálady a snad i zaujmou.