TOP fotografie 12/1000 č.80
První týden roku 2012, na vybraných veřejných galeriích a do nich vložená pomyslná tisícovka fotografií, je dnes tématem tohoto tradičního TOPU dvanácti vybraných snímků.
Trošku s překvapením konstatuji, že bylo z čeho vybírat a semifinále nebylo snadným vyřazováním pro dosažení finálního tuctu. Možná je to i tím, že jsem do tohoto roku vstoupil zase jistě o kus objektivnější a to nese daleko více pochybovačných kontextů při výběru, než v zajetí striktní subjektivity. Tedy jsem si sám sobě udělal práci složitější, ovšem ten pocit výsledku, zajisté takřka dokonale objektivního, ten prvotní pocit složitosti bohatě vynahradí.
Už ve vážnějším tónu, vidím tento výběr tematicky pestrý, ale jako tak často, opět téměř bez lidí v momentkových situacích, na fotografiích. Snad tedy příště bude ten poměr vyváženější.
Tedy tucet fotografií, které mě v minulém týdnu zaujaly nejvíce, bez udání pořadí, pouze s uvedením čísel pro případnou snadnější komunikaci v komentářích.
1
Dnes začínám takřka klasikou. Tedy pořízenou digitálním snímáním, nicméně silně inspirovanou klasickým vnímáním krajiny. Je tu ale využito velmi široké sklo a navíc fotografováno z velmi neobvyklé perspektivy, což činí fotografii k zapamatování na delší čas. Navíc je zde vyzdvižena precizním způsobem přednost použití BW, v celkově vysoké technické kvalitě snímku. Autor zde z docela nenápadného kousku krajiny vytěžil maximum.
2
Pocitová záležitost, která se opírá o těžko uchopitelnou strukturu a kombinaci dvou barev, která spolu s podivem souzní, co do akcentu silného zážitku. Fotografie, která se nehodí pro každou příležitost. Někdy se takové konstelace straníte, jindy naopak působí pružinových efekt. Pokud hledáte vlastní příběh, je to jen na vás, zelené a té fialové.
3
Tahle decentní a přesto naléhavá fotografie je součástí těžkého prožitku, kterému se občas málokdo vyhne. Životaběh je prostě takový. Někdy zanechává nesmazatelné čáry se zadřenými kamínky, které pálí, a už se jich nikdy nezbavíte.
4
Právě probíhající téma na DA, si našlo cestu i sem do tohoto výběru. Velice nápaditý snímek, jako úsměvná oslava vynalézavosti a vlastně i jednoduchosti v tom dobrém slova smyslu. Tedy s mírným úsměvem, zaručeně autentickou letní zahradou. Anebo můžete jen tak pokoukat, když jste šel (a) zrovna okolo.
5
Ani nepátrám po tom, co to z hlediska kategorií je za dílko. Fotografie, fotografika, montáž? V každém případě zaujala jako letmá vzpomínka. Takové otočení, pokrčení rameny a pohled do zpětného zrcátka v minimální rychlosti. Když už jsme u těch kategorií, tak snad jen konstatování, že důvod pro ně je už dnes spíš technický, vyhledávací. Míra zásahů maže čím dál více jakékoli třídění. Podstatné je působení.
6
Tohle je ve smyslu kategorií ještě větší oříšek, než běžně bývá. Stačí se podívat na technologii jejího vzniku a konfrontovat s tím, co máme zažité při tahání našich velkých tašek plných techniky a povětšinou i stativem na rameni. Možná trošku nepozorovaně nastává další „jiná“ doba. Bezzrcadlovky, mobilní aplikace s instantními výstupy, umění masového charakteru, které ale zase naopak ničím novým není a dlužno říci, že to mnohdy výlučné, především snobsky uznávané, výsměch potřebuje jako sůl. Výsledek působí, rámeček bych si odpustil. Hlavně se nebrat až zase tak vážně a škrábání, čí vrstvení v editorech nahradit radostí z fotografování.
TIME-OUT
Dnes stejně jako v minulých přestávkách, jedna návštěva v jiné veřejné galerii. Tentokrát zdařilá, fotografie z přírody, která byla uveřejněna na FA.
7
Nahoru po schodišti dolů band, mně jaksi bez zábran zazněl v uších, při pohledu na název téhle fotografie. Mimochodem, vůbec se k ní tahle báječná hudba nehodí. Tahle fotografie je pro ni příliš svázána do kompoziční figury. Je precizní v naprosto jiném pohledu. Neodvazuje, spíš ukazuje možnosti uchopení, na první pohled nenápadného prostoru promyšleným způsobem, který si pak užijete při pohledu na čistotu provedení, ve výrazu, který drží emoce pěkně na uzdě.
8
Pokud nechcete vidět docela obyčejnou fotku z folklorního festivalu, pak se tu bez kliknutí na odkaz obejdete. Mě nějak utkvěla v hlavě a rád si v ní čtu ty naprosto obyčejné příběhy. Možná to bude věkem. Možná tím mým.
9
Neobyčejně křehký portrét, pořízený středoformátovou klasikou, jak je u autorky zvykem, nebo spíš zásadou. Autorka má jednu mimořádnou schopnost. Umí si vybírat modelky. Stačí se projít po její galerii a je to nepřehlédnutelné. A ještě jednu schopnost těžko nevidět. Totiž cit pro kultivovaný pohled. Ona neútočí laciným gestem, hrubostí, šokem podbízivosti. Fotografuje ženu, nikoli jako cosi pro dav uloveného k vlastnímu, či jejímu zviditelnění. Je to už dost vzácnost a stojí za to její fotografování sledovat dlouhodobě.
10
Zaujala svojí kreativitou, barevností a s podivem i nemalou dávkou využitelnosti pro nějaký reklamní plakát, které povětšinou nemám vůbec rád. Tady bych si ale dokázal představit, něco odlehčeného v kontextu té fotografie samotné. Strávil jsem nad touhle fotografií pár příjemných chvil a tak nějak mě polepšila ještě víc moji pověstně dobrou náladu při pročítání, těch nejdelších a nejupřímnějších komentářů na našich veřejných internetových galeriích.
11
Třetí a poslední, pak došel oheň a balón k zemi tiše se snesl, píše autor přímo pod touto fotografií. Byly tu v těchto výběrech postupně všechny tři. Jsou příliš mimořádné, než aby tu nebyly. Lety nad vesnicí horkovzdušným balónem, dosáhly výšky málokdy na galeriích ve výtvarné fotografii vídané.
12
A dnes končíme u doktora Chocholouška. Nebo tedy přesněji řečeno končím tam pro dnešek já a vlastně se to dalo i očekávat. Tahle fotografie, poťouchlá, žertovná a mnohé kontexty budící, se prostě vynechat nedala. Ostatně, kdo byl minulý týden na veřejných galeriích přítomen, ví svoje.
TORZO
Moje nová fotografie byla původně s přesahem. Ten jsem nakonec oříznul a zbylo TORZO, kterému se občas říká i zbytek. Zbytky si občas věšíme po zdech, přesahy bez slitování házíme do koše.
Dnes, popřeji všem čtenářům do dalšího, dle počasí předjarního týdne, samé dobré zážitky s prstem na spoušti.
Comments
Post a Comment