TOP fotografie 12/1000 č.79
TOP 12/1000, tentokrát mapuje poslední dva týdny roku 2011, a vlastně ještě k tomu ten první den roku 2012, aby mohlo číslování plynule navazovat i do týdnů dalších. Poslední dva týdny to byly, jak se dalo předpokládat, na veřejných galeriích především závějí různých PF. Je to trend, který nabývá každým rokem větších a masivnějších rozměrů. Dokonce i autoři, kteří za celý rok nevloží prakticky nic, se na nějaké to PF zmohou a připomenou tak, že vlastní jedny klíče od veřejné galerie, se vší upřímností.
PF v tomto výběru nebudou, tak jako nebyly ani v roce předcházejícím. Pokusím se tedy najít tucet netuctových fotografií, které mně za ty dva týdny přišly z mého pohledu nejlepší, či nejzajímavější. Povětšinou se náběh fotografií, za ten který týden na vybraných veřejných galeriích, pohybuje okolo té pomyslné, deklarovaného tisícovky, kterou má tento výběr už od počátku v názvu. Jestli to byly tedy tentokrát za ty dva týdny tisícovky dvě, opravdu netuším a ani to nepovažuji za přínosně zkoumatelné. Otvíral jsem je, jednu po druhé, tak jako vždy a výslednou dvanáctku zvažoval ze semifinále, které mělo jen o několik fotografií větší počet. Po TOP-SPECIALu, který tu vyšel minulý týden a je autorský, tohle byla opět ta týden co týden se opakující moje zahleděnost na fotografie, bez zvažování, co se autorce či autorovi povedlo minule, či vůbec a jaký je jeho dlouhodobý vklad do mého subjektivního vnímání dění na galeriích.
Tedy dnes posledních dvanáct fotografií z roku 2011, když za ten rok, jsem jich tu představil více jak půl tisícovky.
1
Mírná zima se zatím koná. Pokud se už dostaneme na led, je tenký a praská. Komu není rady, tomu ani pomoci. S nerozvahou sobě vlastní, se vydávám hned na začátku na tenký led, a uvádím s tím vědomím i první fotografii tohoto výběru. Odpustím si úvahu o kýči, umění, které někdy vzniká jaksi mimochodem a výsměchu klasickému uvažování o tom, jak má vypadat seriozní fotografie, v zrcadle našeho estetického a emocionálního bytí. Kouzlo nechtěného tu zafungovalo jaksi mimochodem, všechno jak má být, v tomhle ráji na (první) pohled. Autor se nikam necpal a nechodí ani dost na ty správné večírky a neklepe na ty správné dveře, aby to mělo nějaký smysl. Teoretik, intelektuál by se jistě náležitě vydováděl. Tedy pokud by se na tak tenkém ledě udržel a nechtěl riskovat svojí pečlivě budovanou dobrou pověst.
2
Naprosto jiná estetika. Taková břehová, dalo by se říci. Příjemná černobílá fotografie, která potěší oko a důstojně se pohybuje ve vlnách dobrých mravů.
3
Pohoda, kterou tento fotograf prezentuje ne poprvé, opět ale velmi zdařile. Černobílá fotografie, ve výborné kompozici s autentickou atmosférou hudebního festivalu.
4
Pro autora už dost charakteristická úprava fotografie, tentokrát v tématu právě minulých dnů. Ta fotografie má zvláštní trpký půvab. Stojí za to se zastavit a pokoukat.
5
Dvojice fotografií lidí, procházejících sklo betonovým městem. Žádný apel na tristní situaci ve velkoměstě, na odcizenost či osamělost. Je v nich estetické cítění, souznění a ticho. Takový svět pro sebe daného okamžiku. Jen uslyšíte cvaknout spoušť a možná klapot střevíců mizících prostorem.
6
Čistá kompozice, opřená o přechod na vodní hladinu. Následně zbaveno reality a připraveno k zavěšení na zeď. Černobílé provedení tu jasně dělá báječný výsledek.
TIME-OUT
Dnes stejně jako v minulých přestávkách, jedna návštěva v jiné veřejné galerii. Tentokrát zdařilá, fotografie dírkovou komorou, která byla uveřejněna na FA.
7
Co do barevného podání, docela netradičně pojatá fotografie moderní architektury. Co se kompozice týká, tak to potěší ta práce se světlem, která je její nedílnou součástí. Ta tíha materiálu, jako kdyby byla cvaknutím spouště několikrát odmocněna.
8
Další estetizovaná, černobílá krajina. Hezky se na ní kouká. Tento způsob znázornění, při využití dlouhého expozičního času, pod sebou přináší autorovu otázku a i nalezenou odpověď. Následuje lehký úsměv nad občas netušenými souvislostmi.
9
Dalších slov netřeba, navíc by byla trpká a marná.
10
Mimořádně zdařilá, solitérní fotografie, při které trošku mrazí v zádech a nelze jen tak odtrhnout oči. Krásný příklad toho, jak prakticky z ničeho vznikne mimořádnost, obracející se k vnímavému divákovi.
11
Proč se vlamovat do dveří, když lze fotit, aniž bychom je otevřeli. Autor nejdříve zatluče zvenčí do dveří hřebík. Na něj pověsí klobásu. Pak čeká se sklem přiloženým na kukátko. Výsledek se musí dostavit. Pak sní klobásu a vytáhne hřebík z dveří. Odchází do temné komory, coby lovec zádveřního života. Nepochybujte, mám to ověřené. Autor se přiznal a dokonce se tím ještě chlubí.
12
Na konec dnešního, a k minulému roku posledního se obracejícího Topu, jsem si nechal fotografii fotografa, bez kterého by byly tyhle moje články téměř každý týden o něco chudší. Podzim na naší vsi číslo dva, je právě tím zážitkem, který jsem si cíleně nechal na samý konec. Taková krása je snad důstojným zakončením našich snah o dobré fotografie, jak jsem se je tu, týden co týden snažil ukázat.
ZAHRADOU
Moje nová fotografie je z časového hlediska zimní. Taková upomínková, že se zima tentokrát do zahrad opozdila.
Závěrem, dnes poděkování všem čtenářům, za trvale věnovaný čas článkům tady u nás na FB, s výhledem na další pokračování, třeba zrovna těchto TOPů v dalších dílech, které budou mít už ale datování roku 2012 a měly by si udržet mapování předchozích týdnů na veřejných galeriích, vždy následující úterý.
Comments
Post a Comment