Foto Book

...které pomalu zrály... ...v trošku jiném formátu...

      týden 3/2012 Často jsem tu uvažoval nad tím, jak pokrátit úvodní odstavce těchto výběrů. Povětšinou to stejně nikdo nečte, protože přišel kvůli fotografiím a nikoli kvůli mému úvodnímu povídání, od něhož ho navíc může odradit i pohled na moji fotografii v levém rohu. Až komentáře pod minulým Topem mně daly jasný návod, jak se k tomu pokrácení dopracovat. Tedy už žádné moje věty o subjektivitě, či její tváři v zrcadle. Ušetří se mnoho písmenek, možná i odstavec a výsledek bude stejný, stejně objektivní. Dnes, tedy po velmi krátkém úvodu, výběr tuctu fotografií z vybraných veřejných galerií. Je to jen zlomek, z onoho pomyslného ale pravdě se nepříliš vzdalujícího tisíce, co se týden co týden valí do těchto galerií. Výběr nemá jako vždy žádné pořadí, jak by se podle přidělených čísel mohlo zdát. Ta jsou jen kvůli zjednodušení případné komunikace v diskuzi pod článkem. 1 Pokud bych měl dát příklad fotografie, nebo spíš typologie foto...

Jednou , kdysi davno jsem dal memu synovi, kteremu bylo asi  4-5 roku nejaky fotak s filmem na 24 obrazku. Za 10 minut mne to vratil: "hotovo" a rekl at to vyvolam. Neocekaval jsem moc, byl jsem podiven rychlosti, myslel jsem ze to odflacal. Donesl jsem fotky na druhej den, a rikam mu asi jsem ti spatne vysvetlil jak to funguje, nejak to nevyslo. On se podival na fotky a videl jsem nadseni v jeho obliceji, k memo podivu . Ukazoval jednu podruhe a vysvetloval co znamenaji, co to je , a proc to vyfotil... Videl a chapal jsem jeho point of view. Nenaplnila mne pycha na meho syna, ale radost s nalezeni noveho conceptu jak se divat na fotografii. Jak zobrazovat svoje pocity, svoje otazky a odpovedi na obraz. Hned jsem se do toho dal sam, ale nebylo to tak lehke, jak se na prvni pohled zdalo. A film nebyl zadarmo. Samozrejmne to dodneska neumim, tak jak bych si to predstavoval. Porad to neni tak jednoduche. Porad jsem na zacatku. Ale myslim ze je dulezite si u...

Spolu s Mistrem Janem přeji pěkný klidný víkend bez záplav, hurikánů, náledí, větrných smrští, dopravních nehod a jiných nepříjemností..:-)

Přemýšlel jsem o tom, že bych "matlanině" dal jméno. Nejde mi to. Nerad diváka zavádím jakýmkoliv směrem. Přistihl jsem sám sebe, že už teď ani netřídím fotografie do alb "Voda", "Papír", "Na kraji". Už je to jenom obraz. Další "punčochovka". :-) 

aneb, když na prohlídku města zbývá málo času a ještě méně sil. Když mě starší dcera, po více než roce jejího otáčení se kolem malého dítěte, vyzvala, zda s ní nechci letět do Londýna na otočku, moc jsem neváhala. Tedy jeden den tam, druhý zpět. Trochu pocourat, trochu ponakupovat… trochu být spolu. Od plenek a dudlíků si potřebovala odpočinout ona, a já už po nějaké bláznivé akci také chvíli volala. O bláznivosti celého výletu nebylo dopředu pochyb, většina jejích akcí je taková. :-) Atmosféru našeho výletu snad nejlépe vystihují fotky z jízdy autobusem, kterou jsme pojaly jako podvečerní vyhlídkovou, a tak s jejím obětavým čtením z jakéhosi průvodce, jsem si ulic Londýna v tu chvíli užila z mírného nadhledu i s výkladem.

Není to tak dávno, co jsem zde vložil svou první sérii focenou mobilním telefonem. Přiznám se, že od té doby se můj mobilní telefon stal nedílnou součástí mého skromného fotografického života :). Na rozdíl od  kvalitnějšího přístroje se jím snažím dokumentovat okamžiky, které se nedají naplánovat, pocity, které nelze navodit.  Brouzdám do vod neznámých, ale baví mě to. Dnes vkládám tuto druhou sérii, kterou jsem nazval okamžiky mého života.  Těším se na vaše názory.

vesmírnou lodí Samsung Galaxy SII

  týden 2/2012 Druhý letošní výběr fotografií, z minulého týdne na vybraných veřejných galeriích, může být po tak výživném týdnu zejména na DA, pro mnohé nudným čtením a pokoukáním. Žádné senzace, žádné emoce mířící k tématům, které následně otáčejí budíky náhledů některých fotografií, ač o fotografiích vůbec nejsou, a které by jinak prakticky bez zájmu prošly první stranou a zmizely v zapomenutí. Je tu dnes k vidění, ostatně jako vždy, pouze tucet fotografií, které mě zaujaly svojí kvalitou více než ty ostatní z oné pomyslné tisícovky, co byla za ten týden vložena. Navíc výběr založený na (mé) pochybnosti, zda je dost objektivní, či spíše nějakou mojí podivnou perspektivou, předkládanou čtenáři k uvěření, nebo alespoň k přemýšlení a své vlastní retrospektivě dnů minulých. Tedy dvanáct fotografií z minulého týdne a k tomu dnes poměrně úsporná povídání. Číslování nemá nic společného s nějakým žebříčkem kvality. Je jen pro příp...

Pro Pinokia, protože nezlobí když nejsem doma ...

Minulý týden jsme se vydali v osvědčené sestavě, toulat se Prahou. Bez oběda, před pěškobusem, by to ale nebylo ono. Celkem náhodně jsme zastavili u jedné restaurace v Karlíně.  Rozhodnutí umocnil i zájem personálu, který nás přišel přesvědčit k návštěvě až ven, před restauraci, kde jsme si prohlíželi jídelní lístek. Restaurace byla příjemně prázdná a personál se nám věnoval nebývalou měrou. Nebyli jsme zklamáni. Kdy se nám naskytne takový prostor bez vyrušování hučícími stoly kolem. Trošku jsme si připadali jak ve filmu nějaké noblesnosti první republiky. Tomu odpovídal docela i prostor restaurace. Čas čekání provázely naše vtípky, pohoda a cvakání mobilního telefonu co by fotoaparátu. Jídlo bylo pak přiměřené po všech stránkách a na placení se nemuselo čekat dlouhé minuty. Personál se loučil, jako bychom byli nějaká mimořádnost. Pak jsme se vypravili na CZECH PRESS PHOTO 2011 a na restauraci už málem zapomněli. Prohlídka výstavy netrvala dlouho a mnoho času hlasit...

Stromy na FL Tohle jsem dal tak i tak, barevne i cernobile. Jsou to moje pohledy na lesy tadyhle, vtahl jsem se do toho diky Jirkovi,chtel jsem tyhle ovesene stromy uz vyfotit davno, ale nejak to neni tak jednoduchy, neni dost mista, a nevychazi to tak jak by si clovek predstavoval. Ve skutecnosti je to krasny,... Ty slahouny nejsou parazity, pouziva to strom jen na zaveseni, a zije to nejak ze vzduchu a svetla. Rika se tomu tady "air plants" protoze to ma koreny do vzduchu. A vitr to prenasi jak babi leto s jednoho na druhy.

     Milé kolegyně a kolegové, předkládám Vám další obrázky z romské osady v Letanovcích. Subjektivní deníkové povídání jste již mohli číst zde, rozšiřovat jej nebudu a nechám působit již působící. A chci poděkovat Jirkovi a Josefovi za to, že mne nasměrovali k jinému pojetí těchto fotografií, resp. k tomu, že volím barvu coby citlivější a přesnější přiblížení atmosféry místa.  

Je spousta neobydlených bytů, které čekají na své nájemníky. Je spousta krásna kolem nás, stačí mít oči otevřené.. Je spousta trápení kolem nás, které není na první pohled vidět. Je spousta zbytečné nenávisti, která stravuje samu sebe. Je spousta blbců kolem nás kterým se prostě nevyhnete..

Tuhle cestu uz asi znate, neni to nic noveho, ritime se po ni vsichni uz par let a   brzdy uz nefunguji. Politici delaji vsechno mozna, to znamena nic. Jde jim hlavne jen o jejich kapsu. Takze to jen zrychluji. A ani konec neni tak v dohlednu, ale myslim bliz nez si myslim.   Tahle fotka mnela byt uplne jina, jen nahodou mne to naskocilo takhle a hned se mne zobrazila pisen “ Highway to Hell”…. a nesla   mne   s mysli. Je to trochu usumnelej nazev,… ale coz.

Vím, že poslední dvě fotografie tak trochu vybočují , přesto jsem je vložil…..pocházejí totiž ze stejného místa, jako ty ostatní.