TOP fotografie 12/1000 č.72
týden 43/2011
I toto úterý můžete vidět výběr dvanácti fotografií, které mě za týden minulý na vybraných veřejných galeriích nejvíce zaujaly, mezi tou téměř tisícovkou vložených. I tentokrát, jak jinak, půjde o výběr subjektivní, bez iluzí, že by se snad mohl líbit všem čtenářům. Takové výběry neumím a nikdy ani umět nebudu. Dokonce mám pocit, že mně čím dál víc ujíždí většinový vlak, a já, tak trochu bez vůle se rozběhnout, koukám za posledním vagónem celkem bez sentimentu a lítosti.
Z tohoto úhlu pohledu jsem tiše zíral na úroveň vkládaných obrázků na veřejné galerii, kde jak píší v záhlaví, vědí o fotografování vše. Ten vlak jsem viděl jet docela jiným směrem, nebo možná spíš naprosto jinou rychlostí v tom minulém týdnu. Kdyby to nebyla chyba mého vnímání, tak bych napsal, že tak špatný týden z hlediska celku, jako tento právě minulý, jsem už dlouho neviděl a po několika málo fotografiích už jen těžko najít něco osvěžujícího. O nějakých výbojích, úletech či vybočeních, co mají myšlenku, ani náznak.
Tedy následuje tucet, dle mého pohledu netuctových fotografií, kdy čísla u nich nejsou pořadím mého pohledu na kvalitu, ale pouze čísla vagónů pro lepší orientaci čtenáře i případného pisatele reklamací dole pod článkem.
1
Tenhle typ absurdního humoru je na veřejných galeriích vzácné koření. Často se pak většinou ztratí pod návalem přehlídky toho, co se kdo naučil slepit v grafickém editoru, i když myšlenka, je v těchto případech, mírně řečeno nic než první a také poslední plán. Metafora příběhu tu nese úsměv, zastavení a také uvědomění si laskavosti fotografova pohledu na danou situaci. Je v ní cosi klukovských snů, cosi marnosti a cosi vzpomínek na dobu, která je nenávratně pryč a ta situace potká každého z nás. Tahle fotografie, tedy ten způsob pohledu má v Čechách pár vynikajících předchůdců, co po celý život sbírali do svého hledáčku ten na první pohled nenápadný malý svět. Pak, když tu jejich sbírku Českých snů máte možnost vidět někde na výstavě, jako výběr již nežijícího autora, stojíte s pusou otevřenou a rychle končí diskuze, kolik pixelů musí mít váš fotoaparát, aby se z něj dala udělat dobrá fotografie.
2
Fotografie z cyklu, který měl premiéru tady u nás na FB a jde podstatně dál, nebo spíše jiným směrem, než povětšinou dokumenty z výlovu rybníků, v tento čas tak v Čechách tradiční. Poezie se nám tu dostává měrou vrchovatou, a tahle fotografie z celého cyklu mě asi oslovila nejvíc. Hloubka ostrosti, nebo spíše neostrosti, jako použitá páteř celé básně je tu ještě zvýrazněna barevností. Někdy postačí té barvy, takřka co do plochy zanedbatelných, pár pixelů a nese prakticky celou fotografii. To se stalo i tady. Tedy výlov rybníka trošku jinak, než bývá k vidění.
3
Město pokryté tmou. Čím dál častější obrázek přibývajících dnů, tak jak se sunou směrem ku konci roku. Jen tepny ukazují kudy tam a kudy zase zpět, z a do jinak potemnělých činžáků. Fotografie z rodu impulzů, kdy by bylo potřeba navléknout černý kabát, vyhrnout límec a vydat se pěšky, je jedno kam, jen prostě pryč, kde vás ty tepny a ta černá okna nedostihnou.
4
První, nikoli poslední abstrakce dnešního výběru. Tahle je laskavá k oku diváka a měla by rozjasnit započatý den. Žádné zvláštní poselství nenese, jen se kultivovaným způsobem řadí do proudu, kterému bychom mohli říkat „součást bytové kultury“ našich vytoužených hypotéčních příbytků. Výběr je to takřka nepřeberný a zrovna tady je to lepší, než mnohdy k vidění bývá.
5
Jedna z cyklu, který si v těchto výběrech postupem času vybudoval svoje takřka stálé místo. Vlastně také součást bytové kultury, tahle pustá. Kompozičně přesně domyšlená krajina daleko od nás, takřka na konci světa. Ta černobílá ji opravdu sluší a autor přesně ví, co dělá a dělá to moc dobře. Na zdi zavěšená jistě udělá dobře i vám.
6
Příběh, tak trochu o šípkové Růžence, tak trochu jinak. Zdařilá abstrakce, která vůbec nepůsobí nějakým násilným dojmem a vymačkáním chtěného za každou cenu. Je studená, je pichlavá, ale také elegantní a výhružná. Černobílá, až grafická záležitost, která se povedla a stojí jistě za vidění.
TIME-OUT
Tentokrát sejně jako minule jedna návštěva v jiné veřejné galerii. A v jiné jak před týdnem. Ležérní elegance za každé situace, dalo by se říci, na této fotografii.
7
Podařený, vrstevnatý obraz, nebo spíše freska. Výkladů by mohlo být i více, než je na první pohled zřejmé a autorkou naznačené. Potkávání zdí se tady v tom případě vyplatilo a v mnohém přebije ty mnohé stejného druhu, jež nabíhají zhusta na veřejné galerie.
8
Polštářová válka, z velmi bohatého cyklu ze života jedné rodiny, tak jak ho autorka postupně zachycuje. Cyklus je to mimořádný. Jednou bude jistě ku prospěchu probrán zpětným kritickým pohledem a pak to bude vzácná podívaná, jež si zaslouží jednu celou výstavní síň. Tahle fotografie oslovila bezprostředností, jako mnohé již z tohoto cyklu předtím.
9
Jedna z nejlepších krajinářských fotografií, na těchto galeriích za tento podzim. Na první (jen) pohled, snadný způsob snímání tu přinesl výraz málokdy vídaný. Tímto způsobem se dá nafotografovat desítky snímků za jedno odpoledne, a můžete mít záměr sebelepší, nakonec zjistíte, že vám nezůstalo nic, co by se dalo vložit. Je to trošku hra o pokusech a omylech. Podstatná je sebekritika, opakovat to stokrát předvedené, by v takovém případě o ní moc dobrého nevypovídalo.
10
Lyrika, při které si nelze nevzpomenout Českých malířů meziválečné avantgardy dvacátého století. Fotografie, která potěší tonálními valéry, barevností a citem pro finální úpravu, kterou by šlo velice snadno necitem přestřelit. Nestalo se tak, a my můžeme koukat na obraz a třeba pak i zalistovat v době, kdy malíři jezdili z Prahy do Paříže na víkend vlakem, aby se pak vrátili po letech, anebo také už vůbec. Případně by se hodila úvaha nekonečná, kde tak asi začíná kýč a tedy končí umění, a jak moc se to mezi sebou prolíná.
11
Jeden Biblický verš, vyjádřený abstraktní fotografií. Vydařená fotografie s výborným převodem do černobílé škály. Budí i zvědavost, co ten děj před tím, co potom. V každém případě, žádná laciná záležitost, jak občas k vidění na tato témata bývá.
12
A končíme dnes symbolicky. Tedy abstrakcí, kterých tu dnes shodou okolností nebylo vůbec málo. Tady ta náležitě ale vkusně barevně vyladěna v grafickém editoru. Bohatá kompozice skutečně krajinu nezatají a není tedy jen přáním autora. Velice krásná nalezená freska s otevřenou břitvou, patří k tomu nejlepšímu, co fresky do veřejných galerií přinesly v poslední době. A i tady by se dalo na České meziválečné výtvarno zavzpomínat.
MILÁČKOVÉ
Jedna moje nová fotografie z této prosluněné, i když už listopadové neděle.
Závěrem dnes poděkování všem čtenářům, kteří zde na FB tráví část svého volného času a jak se zdá, čím dál častěji se vracejí.
Comments
Post a Comment