Fotítko a vodítko...

Výpravy, s naší, ještě ne půlroční anglickou stafordicí, se pro mě postupně staly součástí prakticky každého dne. V mnoha případech její ještě stále štěněčí nevychovanost a městské prostředí, mně nedovoluje ji pustit jen tak, vedle kroku. Vodítko bývá proto nezbytnou součástí našeho vycházkového spojení. Dlužno říci, že už má třetí a často pracuje na tom, zda by čtvrté nebylo přece jenom ještě o něco silnější. Naše procházky jsou tak častou cukatůrou, kdy ona má chuť někomu zamazat kalhoty, či zdecimovat nějakého toho gaučáka, kterých se mezi domy probíhá několikrát více, než důstojnějších plemen. Svoji povahu, danou přírodou a ještě nepříliš otesanou výchovou, prostě nezapře a vodítko se napíná a cuká častěji, než by bylo jaksi volně svěšeno mezi námi. Navíc zneužívá mojí dobré povahy, kterou odhadla už jako čerstvý obyvatel naší domácnosti.

Mobilní telefon s sebou nosím z různých důvodů vlastně vždy. Občas slouží při vycházkách i k fotografování, aby štěně mělo nějakou dokumentaci, do časů dospělosti a všichni kolem mohli už nyní žasnout, jak zase vyrostla. Kdo má HTC DESIRE, či podobné vymyšlenosti, jistě tuší, jak se hodí na všechno možné, jen ne na pohodlné fotografování. Ta spoušť, její umístění a samotný, nejistě uchopitelný tvar telefonu, kumulují v jedné ruce kopec nejistoty a mnohé nepovedenosti.

Dnes jsme byli, tady přímo mezi domy a cestou k vlakové trati na procházce jako už mnohokráte. V jedné ruce trhající se fena za vším co je v dosahu i dále, občas ve druhé ruce fotítko. Povětšinou exponování za chůze, či za pokusů štěněte se odpoutat od svého pána, či ho alespoň docukat na vyhlédnuté místo.

Bylo tu pošmourno, a v té cukatůře vzniklo pár pošmourných fotografií. Jsou bez ořezu, nejsou vůbec doostřované, jen zmenšené na únosný formát. Fotítko mě za tu dobu spadlo do listí jen jednou. Evidentně jí to udělalo radost, je totiž trošku poťouchlá, jak jsem časem zjistil.

...někde tam ta vrána přece být musí...

...není nad myši v listí...

...tajemství velké teplé žížaly...

...i sama bych už trefila, kdybys mě pustil...