TOP fotografie 12/1000 č.66
týden 37/2011
Od počátku těchto Topů jsem nahlížel do čtyř stejných veřejných galerií, kam bylo vkládáno oněch pomyslných tisíc snímků, v součtu týden co týden. Výsledné zastoupení, co do počtu z celkového tuctu, nebylo ovlivňováno ničím jiným než kvalitou, kterou jsem subjektivně vnímal. Časem se jedna z těchto galerií držela v mém hledáčku už více z jisté nostalgie, než z reálné naděje, že se na ní dá vybrat více, než ojedinělá fotografie. Tento týden došlo k celkem vzato očekávanému kolapsu, který demonstruje dlouhodobý nezájem slovutné instituce provozovatele o cokoli, co by tuto kdysi primární českou veřejnou galerii postavilo na nohy. Za této situace nemá žádný smysl k zahrnování této galerie do čtyřky, zde uváděné.
Možná budu dále pokračovat ve třech galeriích, možná přidám jinou čtvrtou. Popravdě řečeno, tu jinou čtvrtou, aby byla evidentně přínosem, nějak nikde nevidím. Spíš mám pocit, že tak jak dopadla teď ta jedna, mohou postupně dopadnout i další, nyní se tvářící jaksi nad věcí. Nedostatek osobností, nedostatek kritiky (kdo by si za ní ale chtěl nechat donekonečna nadávat), přebytek neumětelství, úměrný cenové dostupnosti digitální techniky, spolu s evidentním důrazem zřizovatelů na povrchnost a vyžití na úrovni sociálních sítí, nic dobrého nevěstí. Počty nárůstu členů galerií a počtu moderátorů a nárůst bodových průměrů už dávno nejsou ničím, co by přinášelo či reprezentovalo kvalitu.
I tak tu máte dnes možnost vidět tucet fotografií, které dle mého subjektivního názoru v pozitivním slova smyslu obohatili veřejné české fotogalerie.
1
Začínám dnes slizkou fotografií, která v sobě nemá ani minimum elegance a bude se vám lepit na obrazovku a zůstane po ní na ní nevábná stopa. To jeden spolubydlící vyhlíží z paneláku do jiných betonových příbytků a autor nás trošku zkouší, co všechno vydržíme, aniž bychom znechuceni odvrátili tvář. Fotografie je to nakonec optimistická, s výhledem na budoucí, čisté sklo při nasazení života jednoho slimáka. Uvidíme nerušeně betonovou džungli, naše každodenní působiště.
2
Industriální zátiší, ve výjimečné a přitom decentní barevné skladbě a nejednoduché kompozici, připomínající díla moderních (dodnes) malířů druhé třetiny minulého století. Fotografie, která by se dala pověsit na zeď a ostudu by rozhodně neudělala.
3
Fotografie, krajina, která měla premiéru tady u nás na FB. Velice zdařilé využití hloubky ostrosti podtržené černobílým provedením a neklidem, kterým při pečlivějším nahlédnutí z ní čiší.
4
U tohoto autora už tradiční estetika s příběhem, který si můžete dokreslit samy. Abstrakce na vysoké úrovni, která se vydařila jak kompozicí, tak barevnou skladbou. Výstavní záležitost pro velký formát.
5
Fotografie z autorčina cyklu, který celý můžete vidět tady u nás na FB. Asi nejvýraznější snímek z něj vyvolává zvláštní pocity svojí kombinací volnosti uvězněné na okamžik v prostoru, který jsme orámovali tím, co považujeme za nezbytné. Jako by se nám ten letec tak nějak vysmíval, jako by se na moment měnil v jednoho z nás, co to vidí s nadhledem a tak nějak pohrdá.
6
Kompozičně i vyjadřovacími prostředky docela vykolejený snímek, kde se nějakých pravidel těžko dobereme. Tuhle fotografii můžeme naprosto znemožnit, nebo naopak ji vynést až do oblak. Taková dobrá ukázka možných pohledů na jednu stejnou fotografii. Jedna z mála, kde subjektivita má hodně široké hranice vnímání. O mnohých dalších se to jen říká, aby se dalo náležitě obodovat a čekat, až se ty body zase vrátí. Že zrovna mě pozitivně zaujala, svědčí zařazení do tohoto výběru. Prostě fotografie mnoha možných výkladů, která oko potěší.
TIME-OUT
Tentokrát "Street Photography BOOK - by Rui Palha" a více jak dvě minuty zajímavých fotografií z ulice.
7
Příslovečná abstrakce ke konci tohoto léta. Kultivovaný snímek, který nás ve vzpomínkách vede do minulých týdnů a přehrává ty naše letní příběhy, či fabuluje nové, které jsou spíše přáním než skutečností.
8
Mimořádný snímek architektury. Světlo, do už povětšinou šablonovitých představení moderních domů a ulic, tak jak je na veřejných galeriích vídáme. Strohá kompozice a neklid v černobílém provedení, celkově ozvláštňují celkové vyznění této dost mimořádné fotografie.
9
V Katalánsku, v těchto dnech vstupuje zákaz býčích zápasů a milovníci pachu krve se bouří. Na Balkáně ve stejnou dobu nerušeně probíhají souboje, proti kterým se nebouří vůbec nikdo. Dřevník, někde uprostřed rozpálené Bosny, byl svědkem takového souboje a autorka byla u toho. Vznikl soubor fotografií, který měl premiéru tady u nás na FB a vznikl prý docela náhodou. Vznikly až surrealistické obrazy z děje, na který se vstupenky neprodávaly, a plakáty dávno vypálilo slunce do nečitelnosti. Trošku jiná korida.
10
Kouzelný snímek využívající na 100% použitou techniku a hlavně znalost prostředí. Tónování ještě snímku dalo cosi navíc. Jednou kachny poněkud jinak. A stojí to rozhodně za to pokoukání.
11
Zvláštní záležitost tahle abstrakce. Jako by se v ní mísily nějaké dva paralelní světy, dle představ některého z fantastů. Jako by v ní bylo cosi ukryto. Cosi neblahého, vše ničícího v momentální přetvářce. V každém případě by tahle abstrakce ve velkém formátu těžko nechala někoho jen tak kolem sebe projít. Možná jsou některé segmenty skutečně ještě rychlejší, než nás ve škole učili a některé obzory ještě křivější, než jak nás z jejich křivosti zkoušeli. Nebo spíš určitě.
12
Momentka z autorčina nekončícího souboru vede k pousmání, ale také k zamyšlení nad momenty dospívání, které ještě pořád označujeme za dětství. Kladívka a tvůrčí pochody už ale v té době rozeznívají jiné struny. Tenhle vhled do světa dětí mě mimořádně upoutal. Žádná hra pro fotoaparát, tak jak je mnohdy evidentní. Vznikla prostě autentická fotografie, u které je dobré se zastavit.
TIME-OUT
Dnes už druhý. Tentokrát ale moje nová fotografie. Vznikla jako momentka a časem si na sebe nabalila spoustu vzpomínek i novinek. Čas, věčný náš souputník.
Závěrem dnes přání všem krásného světla do babího léta, kterého si jak se zdá můžeme užít měrou nevídanou.
Comments
Post a Comment