TOP fotografie 12/1000 č.65
týden 36/2011
Dnes, jako minulý týden a ve stejnou dobu i minulý rok, vychází další TOP tuctu fotografií, které mě zaujaly více jak ty ostatní, na čtyřech českých veřejných galeriích. Celkově tisícovka snímků, které jsem za ten týden otevřel, měla asi ve čtvrtině případů jednu tvář a jeden název. Virtuální Kristýna, tak nějak příslovečně prostoupila celou jednu galerii, jako by demonstrovala další smutný posun v pohledu na to, co by měla, či mohla být v Česku veřejná galerie. Po autíčkách, panenka na hraní, celkem vzato o ničem.
Mezi tím následujícím tuctem, máte možnost vidět docela pestré spektrum přístupů, témat i neopakovatelné složení autorek a autorů. Popravdě řečeno, příliš radostně se mě nevybíralo a příliš těžké rozhodování to tentokrát nebylo.
Tedy dvanáctka fotografií, dle mého subjektivního pohledu, tak jak jsem ji našel v galeriích za minulý týden. Jako vždy bez udání pořadí, ale jen s čísly pro případnou komunikaci v komentářích pod článkem.
1
Neostré fotografie, tedy nezaostřené už před stisknutím spouště, nejsou vůbec něčím, co nedávno spatřilo světlo světa. Dokonce i tady v Čechách mají svojí odbornou studii, kterou si můžete z příslušných stránek stáhnout a trošku si zateoretizovat. Na veřejných galeriích jsou k vidění občas a popravdě řečeno, čeho je moc toho bývá příliš. V každém případě vždy vzedmou vlnu vášní odpůrců a také strhnou vlnu příkladovou. Najednou a na nějaký čas zaplní nepřehlédnutelným množstvím galerii. DA si prošla jistou inflací v minulých týdnech. Došlo na vášně, i na ty houby po dešti. Dlužno snad ještě říci, že v této rozostřenosti se láme chleba až při tisku. Do té doby je to mnohdy na debatu, co by bylo, kdyby. Troufám si říci, že po tom kdyby, by často následovalo při zdravé soudnosti nemalé zklamání, asi takové, jako když dojde na poznání, že koukatelně nezaostřit je mnohdy složitější, než naopak.
Tahle fotografie bájných mořských panen se myslím vydařila velice. Vyloudí úsměv, má cosi v podtextu a svojí rozostřenost si obhájí příjemností a estetickou kvalitou.
2
Sportovní fotografie také mnoho ostrosti nepobrala. Tady je to ale rozostření pohybové a to je trošku jiná disciplína, než u té fotografie předcházející. O co méně ostrosti, o to více krásné barevnosti a dynamiky. Skok do dálky, který se fotografovi vydařil. V jednom týdnu na PE a v tom následujícím přeskočil až na DA.
3
Proč? Jedna ze základních otázek na kterou jsme povětšinou zapomněli, nebo spíše skončíme jen u té otázky, aniž bychom důsledně hledali odpovědi a možná si tak komplikovali zažitá schémata. Tady v tomto případě se ale jen těžko nedoptáte. Zůstává tak cosi mezi vírou, nadějí a zmarem.
4
Hodně vypovídající dokument o prostředí, kterého nejsme ušetřeni a které si už mnoho let různým podílem vytváříme sami. Mnohdy stačí zatočit po chodníku nové výstavní čtvrti pár metrů a jsme tam, kde kdysi byly ty výstavní čtvrti. Fotografie, která zaujme svojí přímočarostí a marností nějakého řešení.
5
Když už jsme tu dnes u těch rozostření, tady se nabídlo ještě jiné, dynamické a pro mě velice působivé. Připouštím, že v těch pozitivních pocitech mohu zůstat nakonec téměř sám, stejně tak jak téměř bez povšimnutí prošla galerií. Tedy jedna pro mě krásná fotka, kterou by jistě uměl udělat každý.
6
Kočka, vděčný objekt našich mnohých fotosnažení. Tady v tom případě ale řádně výtvarně pojatá, nebo spíše zapojená do pěkného výtvarného celku. Dobrý příklad toho, že scvaknutí spouště je jen jedním krokem k dobrému výsledku. Samo to cvaknutí také ale nemusí znamenat vůbec nic. Tady je opak pravdou.
TIME-OUT
V poločase výběru tentokrát Helen Levitt 1913-2009. Čtyři minuty černobílých i barevných fotografií, které mě zaujaly a snad zaujmou i vás.
7
Vlastně dokumentární snímek, z už bohatého cyklu autorčina fotografování komunity, kterou velice dobře zná. Už by se dalo mluvit, po nezbytném vytřídění i o sociálním dokumentu. Je velký rozdíl někam přijít a fotografovat, a někam chodit, dělit se o prožitky a fotografovat. Tady je ten druhý případ znát. Dost výlučná záležitost na veřejných galeriích.
8
Příjemná poezie, která občas nechá vzpomenout na doby, kdy ještě digitální mašinky nebyly na světě. Téma staré jako fotografování samo. Mnohdy krčíme rameny s poznámkou, že to už tu přece bylo tisíckrát. Občas nám to nedá, zastavíme se a užíváme veršů sluncem napsaných. Někdy je opravdu dobré se zastavit.
9
Stejný autor jako u té první a naprosto jiné prostředí. Tedy dnes druhá sportovní fotografie. Úhel pohledu, expoziční doba a hloubka ostrosti tu pod taktovkou autora vytvořily netradiční snímek plavce, který je evidentně ve svém živlu.
10
Krajinářská, černobílá živelná fotografie, která využívá přesného nastavení expozičního času a toho minima kompozičních možností, takřka dokonale. Zajímavý je i výsledek různé rychlosti vody na celkové působení obrazu.
11
Úsměvná fotografie, vlastně portréty dvou lidí, kteří ve stejnou chvíli nemají důvod ke stejným pocitům a je to na nich znát. U podobných snímků se často sklouzne k posměšnosti, nedůstojnosti a netaktu. Tady se myslím autor ničeho podobného nedopustil a náš lehký úsměv je naprosto na místě. A myslím, že by zůstal i těm aktérům, kdyby se takto nyní viděli.
12
Země žen, není nový zeměpisný pojem na mapě světa, ale vtipná, mírně poťouchlá fotografie, která mluví typicky autorčiným jazykem. Můžete tu rozehrát podle své chuti mnoho příběhů, jinak ambivalentní výslednice prvků obrazu. Můžete zapojit svojí fantasii, své zkušenosti a stát se ne chvilku tím, nebo tou pátou, nebo vlastně třetí?
FRAGILE ... (za všechny peníze)
Jen málokdy popisuji u abstrakce, co bylo vlastně skutečností. Povětšinou to pak příliš ovlivňuje diváka. Tentokrát tedy mimořádně popíši, že na mé nové fotografii vidíte část kokpitu automobilu pana Blažka, člena FB, který obtěžkán balvany přijel na naší poloviční schůzi, jež se v sobotu konala na neklidném severu Čech. Kdysi nám říkali, že umělá hmota bude zdarma. Po těch letech je i toto potvrzení, že takového blahobytu ještě dosaženo nebylo. Umělohmotný automobil, z let sedmdesátých, byl záplatován, prý za těžké peníze, při dodržení všech původních aerodynamických parametrů. Jak moc byly těžké, pan Blažek, při nezbytném leštění sidolem před fotografováním, neprozradil.
Závěrem dnes přání dobré pohody do dalších dnů babího léta, na cestách i za hledáčkem fotoaparátu.
Comments
Post a Comment