Jednou , kdysi davno jsem dal memu synovi, kteremu bylo asi 4-5 roku nejaky fotak s filmem na 24 obrazku. Za 10 minut mne to vratil: "hotovo" a rekl at to vyvolam. Neocekaval jsem moc, byl jsem podiven rychlosti, myslel jsem ze to odflacal. Donesl jsem fotky na druhej den, a rikam mu asi jsem ti spatne vysvetlil jak to funguje, nejak to nevyslo. On se podival na fotky a videl jsem nadseni v jeho obliceji, k memo podivu . Ukazoval jednu podruhe a vysvetloval co znamenaji, co to je , a proc to vyfotil... Videl a chapal jsem jeho point of view. Nenaplnila mne pycha na meho syna, ale radost s nalezeni noveho conceptu jak se divat na fotografii. Jak zobrazovat svoje pocity, svoje otazky a odpovedi na obraz. Hned jsem se do toho dal sam, ale nebylo to tak lehke, jak se na prvni pohled zdalo. A film nebyl zadarmo. Samozrejmne to dodneska neumim, tak jak bych si to predstavoval. Porad to neni tak jednoduche. Porad jsem na zacatku. Ale myslim ze je dulezite si u...